Od marťanské ústavy k umění. Letní filosofická škola zkoumala svět AI

Programování, umění, mezilidské vztahy i možné ohrožení lidstva. Účastníci a účastnice první Letní filosofické školy umělé inteligence poznávali během posledního srpnového týdne AI nejen jako praktický nástroj, ale také jako téma, které otevírá řadu vědeckých, etických a společenských otázek.

Jak může umělá inteligence pomáhat nebo škodit výzkumníkům? Může být autorem uměleckého díla technologie? Dokázali by lidé a androidi společně osídlit Mars? Podobnými otázkami se zabývalo 7 studujících z různých středních škol, kteří se zúčastnili prvního ročníku Letní filosofické školy umělé inteligence. Pětidenní program připravila Katedra filozofie Fakulty filozofické.

„Cílem letní školy bylo ukázat studentům, že umělá inteligence není pouze technický nástroj, ale také závažné vědecké, etické a společenské téma. Program proto spojoval praktickou práci s AI s filosofickou analýzou pojmů, argumentů a problémů, které její využívání přináší“ uvedl hlavní organizátor Michal Hubálek.  „Od letní školy jsem si sliboval, že studenti začnou o AI uvažovat kritičtěji a zároveň poznají KFI jako pracoviště, které se současným technologickým otázkám věnuje systematicky a do hloubky, nikoli jen popularizačně,“  dodal.

První den programu připravila organizace NVIAS. Malé skupiny účastníků se proměnily v začínající technologické firmy a jejich úkolem bylo navrhnout „AI, která pomáhá“. Pomocí automatického rozpoznávání obrazu vytvářely například asistenta pro rozlišování barev na semaforu, pomocníka s výběrem střední či vysoké školy nebo systém, který by lékařům usnadnil analýzu rentgenových snímků. Studující postupovali od prvního nápadu přes návrh řešení až k závěrečné prezentaci projektu.

Úterní program otevřel otázky spojené s riziky umělé inteligence: Je AI hrozbou pro přežití lidstva? Co je to „alignment problem“? A máme se tedy obávat umělé inteligence? To všechno se studujícími probral kolega Jaroslav Malík z Univerzity Hradec Králové. V následujícím bloku se studující ocitli v rolích androidů a lidí osídlujících Mars, museli společně vytvořit marťanskou ústavu, která by oběma skupinám zajistila přežití v nehostinném prostředí. Den uzavřela projekce filmu The Last Screenwriter, jehož scénář vytvořila umělá inteligence. Film podnítil debatu o přílišném spoléhání na generování textů, ztrátě radosti z vlastní tvorby i možném odcizení od přátel a rodiny.

Ve středu se pozornost přesunula k textům a umění. Účastníci a účastnice diskutovali o tom, které činnosti lze svěřit umělé inteligenci a u kterých by měl zůstat rozhodující lidský úsudek. Zabývali se důvěryhodností nástrojů, kritickým myšlením i rizikem kognitivního zlenivění. Při jedné z aktivit se pokoušeli rozpoznat, zda předložené texty napsal člověk, nebo AI, a hledali znaky, které by mohly jejich původ prozradit. „Studující mi znovu připomněli, že mladí lidé umí nastavit zrcadlo tak, že obohatí i zkušeného vysokoškolského pedagoga. Nejvíce si cením toho, že ačkoli jsou současní středoškolští studenti obklopeni nástroji založenými na AI a mohli by je tedy považovat za zcela neproblematickou součást svého života, dokázali, že o problému uvažují a rozhodně jsou vzdáleni tomu být jejich pouhými uživateli. Skvělou dynamiku celé letní škole dodalo to, že mezi mladými lidmi byli jak fandové, tak odpůrci AI technologií,“ vyjádřila se ke spolupráci se studujícími jedna z vyučujících Karolína Jiráková.

Odpolední blok se zaměřil na vizuální umění. Studující poznávali různé způsoby, jakými se na vzniku díla mohou podílet člověk, technologie a umělá inteligence. Diskutovali o tom, co dělá umění uměním, kde leží hranice autorství a jaká pravidla by měla pro používání AI v uměleckém prostředí platit.

Čtvrtek patřil vztahům mezi lidmi a umělou inteligencí. Nejprve se zkoumalo, co ovlivňuje mezilidské vztahy a jak do nich mohou zasahovat digitální technologie. Poté si studující vyzkoušeli práci výzkumníků: ze zjednodušených odborných studií vypracovali odpověď na zadanou výzkumnou otázku. Téma uzavřela projekce a společný rozbor filmu Her.

Poslední den nabídl praktickou ukázku programování v jazyce Python a přednášku o umělé inteligenci jako vědecké metodě. Celý týden zakončila debata, při níž se studující rozdělili na AI optimisty a AI pesimisty. Obě skupiny musely formulovat přesvědčivé argumenty, reagovat na své oponenty a využít poznatky získané během předchozích dnů.

První ročník Letní filosofické školy umělé inteligence ukázal, že současné technologie mohou být pro středoškoláky nejen praktickým nástrojem, ale také podnětem k diskusi o odpovědnosti, autorství nebo budoucnosti mezilidských vztahů. Katedra filozofie FF ZČU proto plánuje v pořádání letní školy pokračovat také v příštím roce.

Web Letní filosofické školy: https://kfi.zcu.cz/lfsai/